MILIONOVÁ MÁMA

27. června 2013

Takové jedno typické "normální" dopoledne.

    Lednice volá prázdnotou, myčka chce doplnit sůl a na záchodě dochází toaleťák. Abychom nezemřeli hlady, smrádkem z nádobí z přeplněné myčky a depresí z chybějícího papíru, už jsem vážně musela vyrazit na nákup. Děti jsem svěřila náhradní babičce. Sebrala si saky i paky a těšila se, že si v autě alespoň v klidu poslechnu radio. Možná se ptáte, proč v klidu nakoupit? Pro ty, kdo nemají děti...jít na nákup s dítětem v období vzdoru (což u Nely znamená ležím mezi regály, kopu nohama a čekám reakci nebo všechno chci nebo už mě to nebaví, jdeme hned pryč) a druhým 5 - ti měsíčním přírůstkem rodiny není až taková pohoda.
    To, že jdu opravdu nakupovat jen nezbytně nutné věci jsem si myslela až do té doby, než jsem šla kolem malé nenápadné obuvi. Tam jsem si vyzkoušela parádní boty, které na mne mrkaly z regálu a okamžitě jsem je nutně potřebovala. Na písek a procházky s kočárkem se bez nich prostě neobejdu :).  Proti obuvi byla kavárna, ani tu jsem nemohla minout. Říkala jsem si, kdy si v klidu vypiju kafe. Tím jsem si i to taky obhájila a šla. Z nákupu velmi potřebných věcí, byl na konec nákup věcí dost nepotřebných. No a abych rodině taky něco dopřála, přinesla jsem pro manželova 20 dkg Pařížského salátu a Nele Méďu Pusíka, kterého taky nutně potřebovala :).  Sice jsme si na záchodě neměli do čeho utřít zadek, neměla jsem z čeho udělat oběd, ale hlavně, že jsem měla boty :).







Žádné komentáře:

Okomentovat