MILIONOVÁ MÁMA

28. října 2013

Asi mám vážně řidíčák z lítosti!

    Řidičák jsem dělala v osmnácti. Osobně si myslím, že jsem ho dostala jen ze soucitu. V noci před dnem zkoušky nám ukradli auto. Takže bylo jasný, že budu jezdit tak maximálně na kole.  Proč bych tedy byla ve stresu a nervózní...papíry se na něj přece nepotřebujou. Děsně nenápadně jsem v průběhu jízdy vykládala inspektorovi, co se nám v noci stalo. Beztak se mě mu zželelo a papíry mi dal  vážně jen z lítosti. Jinak si to fakt nedovedu vysvětlit!

Takhle nějak se inspektor tvářil, když jsem se rozjela.
    Pak zas uplynul nějaký čas. Po ukončení školy mě čekal pracovní pohovor. Tvrdila jsem jak báječně a pravidelně řídím. Ale trochu jsem kecala. No, co si budeme povídat, kecala jsem dost...! Řídila jsem jen občas s tátou a to ve městě, kde jsou čtyři křižovatky  a i to je moc. O provozu velkoměsta se mi ani nezdálo. První jízda ve služebním autě byla síla. Hrůzou mi stály vlasy na hlavě a srdce jsem měla až v krku. Na konec jsem to přežila, služební auto i šéf taky. Už mám za sebou několik desítek tisíc kilometrů, různý auta i dopravní situace. A todle, tak na to vám ani papíry nepomůžou!

Tady je verze celkem říditelného vozíku. Nejhorší je ten dlouhán z Globusu a Bauhasu.
    Kdo vymyslel tuhletu parádičku vážně netuším. Jak se to řídí taky netuším. Naposledy jsem takhle nakupovala před státním svátkem. Vybrala jsem si dobu, kdy tam bylo lidí jako čertů. Pokud tam naložíte dvě děti a nákup, je to dost makačka. Zatáčet se s tím pořádně nedá a brzdit už vůbec ne. Na účtu jsem měla několik naražených zákazníků. K pokladně jsem se doplazila zpocená jako blázen. Kdyby to v obchodě řídil dopravní policajt, tak mě nejspíš zabásne. Todle totiž fakt neviděl!

Tady se sice usmívám, ale ve vězení bych to nejspíš nedala!
Řízení zdar!





Žádné komentáře:

Okomentovat