MILIONOVÁ MÁMA

27. února 2014

Kdo umí ten umí a kdo neumí ten DOST čumí!

Tady jsem čuměla taky! Hlavně když mi na hlavu chlejstla tahle vlna!
     Musím uznat, že v poslední době čumim celkem dost! Hlavně, když dám publikovat článek! Pokud ho pak večer projíždím znovu, čučím ještě víc! Dost by se divila i moje úča ze základky! Možná by jí šlehlo a nenechala by mě jí dodělat. V horším případě bych tam tvrdla ještě teď.
     Včera jsem telefonovala s Líbou z nedokonale.cz a zjistily jsme, že co se článků a času týče, jsme na tom docela podobně. Říkaly jsme si, že někdy to může hraničit snad až z debilitou. Teda u Líby NE, to je bývala šéfredaktorka, ta má úroveň. Ale u mne, je tahle diagnosa jistota! Co za kraviny se mi někdy povede napsat, to je teda síla! No jo, jenže... pokud mě osvítí múza, musím okamžitě tvořit. Nevím, jestli se bojím, že to zapomenu, spíš taky možná, že nebudu mít jindy čas. Prostě musím psát a potřebuju to mít černý na bílým. Snad to není nějaká úchylka! Už takhle jsem dost padlá na hlavu. Jednou rukou cvakám písmena, druhou krmím, třetí beru telefon. Do toho se občas trefí šéf a srpdne mě, že jsem něco podělala. S minilidma se dělá cokoliv prostě snadno. Úplně nejúžasnější je s nima fotit. Hlavně tedy jídlo a pití. Než to stihnu cvaknout, tak to je sežraný, ožraný, upitý nebo vylitý. Aby byl člověk fakt rychlejší než blesk.
    Když mám po tom všem prostor svůj výtvor znovu projet, valim bulvy, co za blbosti jsem tam nasekala. Můžu jen doufat, že do budoucna budu víc UMĚT, než ČUMĚT!

Tak pěknej pátek, J.

Žádné komentáře:

Okomentovat