MILIONOVÁ MÁMA

11. března 2014

Některý věci mi fakt hlava nebere!

    Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým vážně nerozumím a asi je nepochopím nikdy. To, co se děje u nás v republice, to je teda síla.  Nezbývá mi, než to částečně ignorovat. Protože bych musela většině lidem sprostě vynadat, nebo jim fláknout pár facek, aby se vrátili nohama na zem. Emigrovat se mi nechce, mám to tu celkem ráda!
    Nechápu ale i několik věcí, co se dějou u nás doma. Třeba když Vikoušovi sundám ráno plínu, jako první si jde sednout na nočník. Asi aby mi ukázal, jak parádně to umí! Sedí tam jako král  a tváří se děsně důležitě. Jo, je to borec, že tam tak pěkně sedí. 

Nočník má u nás kde co. Tohle je asi nejmenší, co máme.
Pak se ale rozhodne, že si musí nutně dojít pro knížku, aby si při své potřebě mohl číst! Má to fakt těžký vybrat si tu správnou literaturu. Jak přebírá mezi zvířatama, mašinkama, pohádkama, pustí to přímo u knihovny - půl metru od nočníku. Jako to fakt nepochopím!
   Naši minilidi si spolu celkem hrajou. Teda do tý doby, než oba nutně potřebujou tu stejnou hračku. To pak začíná hádáním. Hádá se Nelouš, Vikouš vydává jen vzteklý zvuky. Pak přetahovaná a na konec to skončí řevem. Taky by jste čekali, že bude řvát ten menší a mladší? Jo, tak to čekáte stejně blbě jako já! Vítěz je většinou roční Vikouš. Všěcko Nele ukradne a jako bonus ji vyrve polovinu vlasů. Ona o 2,5 roku starší a zhruba o 30 cenťáku větší,  se nechá přeprat a okrást. Tak to mi taky hlava nebere!
   Jako další třeba...Nelča ráda zpívá, úplně nejvíc ze všeho sprostý písničky, co ji učí děda. Vikouš zpívá taky. Nejčastěji fičí na babi-bibi, babi-bibi. Je shopnej mlít to i hodinu v kuse, ale nemá problém takhle rapovat i celej den.
Nelča sice nerapuje, ale za to luxusně tančí na každý svatbě.
Hlavně když ji nevěsta půjčí závoj. Pak válí o to víc.
   Taky nechápu, proč naší pračce pořád chutnají ponožky. Vždycky když vyndavám prádlo, nějaká fuska do páru chybí. O tom jsem už psala tady. Za pátý a snad poslední fakt nechápu, proč když jeden den uklidím, tak to druhej den vůbec není poznat. Co druhej den, někdy je u nás ten stejnej bordel už za několik hodin.  No, je to síla! Některý věci se asi pochopit nedaj!

2 komentáře:

  1. Některé věci se člověk nesmí snažit pochopit :D
    Třeba ten bordel - člověk odchází z uklizenýho bytu ale do 5 minut po návratu by tomu nikdo nevěřil. Smířila jsem se s tím, že když jsem sama doma tak se odvážu - uklidim a pak sedim a vychutnávám, občas si to i vyfotim :D. Nenávidim práce který jsou vidět jen když se neudělaj :D

    Mě dneska hlava nebrala geniální nápad smečky - ukořistili bublinkovou folii z balíku s hračkama co přišel a jelikož bublinky byly vetší než obvykle, nebavilo je praskat je ručně (oooo 15 minut klidu!). Oni si to rozprostřeli na podlahu a skákali na to ze stolu, ohromná sranda přece :/ :D

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za osvobozující článek. Mám ve většině případů stejný problém. Počůrané máme snad všechno. Emigrovat chceme s manželem každý druhý měsíc. Máme doma Pepina z Postřižin, takže projev mého syna nejde přeslechnout a teď se k němu přidal ještě řev 2.syna, měsíčního. A s úklidem jsem už rezignovala. Jednotlivé činnosti dělám v "pravidelných" časových intervalech a i když to druhý den není poznat, tak to prostě musí počkat až na tu činnost zas příjde řada. Třeba za 14 dní :)

    Jestli máš chuť, přijď se na můj blog zapojit do soutěže. Můj blog oslaví příští týden 1. narozeniny a tak jsem na jeho počest uspořádala velkou soutěž! Můžeš vyhrát jednu ze tří knižních novinek z edice TOPP, což určitě stojí za to. Velká soutěž o TOPPku - Kreativně s Ladybird

    OdpovědětVymazat