MILIONOVÁ MÁMA

1. dubna 2014

Jsem zas v "tom"!

    Poprvé jsem v "tom" byla celkem rychle, klidně bych řekla, že mrknutím oka. Neměla jsem téměř žádný problémy, ale rozhodně jsem to nehodnotila jako nejkrásnější období v životě. I přesto jsem byla ochotná prezentovat se v časácích mezi těhulema. Byla to prostě oběť pro hezkou památku našich minilidí.


    Přišla jsem si jako plovoucí velryba, s prsama většíma o čtyři čísla, zhruba od začátku pátýho měsíce. Sehnat podpordu byl celkem výkon. A co si budem říkat, tyhle prádlový padáky nejsou zrovna nejlevnější. Takže investice do prádla na čtyři měsíce, velká asi jako úžasný kožený kozačky, byla síla. Na speciální cvičení jsem nechodila, tvrdila jsem, že lepší nevědět. Hlavním tématem pokecu s kámoškama bylo, jak dítě velikosti grepu, proleze tunelem velikosti citronu. Taky jsem zjistila, jaký kraviny se člověk dočte na internetu! Ale pokud tu zkušenost nemáte a nevíte přesně, co vás čeká, věříte všemu. Takže, kdo to ještě nezažil, nevěřte všemu, co se dočtete!

    No a jsem v "tom" zase! Prožívám to totiž s mojí kamarádkou. Ta snědla míč poprvé. Čeká ji její premiéra a šíleně potřebuje všechno vědět. Hlavně jí zajímal rozdíl mezi císařem a přirozeným porodem. Zažila jsem oba, proto jsem se rozhodla sem moje hrdinství popsat, kdyby měl třeba někdo stejné dilema.
    Nela se narodila císařem, asi po třech dnech bolestí a bezesných nocí. Viktor se narodil po vyvolání přirozenou cestou. A pokud bych si mohla vybrat, nebyl žádný problém a čistě tohle rozhodnutí záleželo na mne, nikdy bych dobrovolně do "císaře" nešla. 
      Přirozeně to sice dost bolí, mně do konce tak, že jsem chtěla během něj od manžela vystřídat. Byl tam i návrh, že jdu domů si odpočinout a příjdu to dodělat zítra. Na konec mě na posledních 20 minut zachránil  ne manžel, ale pan epidurál. Vikouš byl hned venku, během šití jsem s doktorem vtipkovala a asi za hodinu normálně fungovala. Snědla mega porci oběda a po něm ještě koláč. Po císaři jsem byla hotová několik dní, na JIPce to tak není žádná hitparáda a jizva mě bolela ještě několik týdnů. Za sebe bych nikdy dobrovolně do císaře nešla! Kdybych si měla někdy dát další kolo, což už si dobrovolně nejspíš nedám, tak jedině přirozeně! A s epidurálem!

7 komentářů:

  1. No, ja uz se lekla, ze to bude potreti! To ja mela planovanyho cisare a sla bych do nej asi znovu. Asi jsem mela dobrou rekonvalescenci....Mam kolem sebe totiz dost kamaradek, co mely u prirozen. porodu dost problemu - bud sami se sebou a nebo i s detma a tak me to docela desi .... P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to "lekla" bylo ve smyslu, ze bys byla frajerka:)

      Vymazat
  2. Jasně, Tvoje leknutí chápu. Taky bych se sama sobě lekla! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ono je asi rozdíl rodit císaře, když jste už před tím měla bolesti, byla utahaná a když je plánovaný a jste na něj připravená. U mně byl plánovaný, nadšená jsem z toho nebyla, ale bylo to lepší pro malou a rozhodně nelituji. A i přesto, že jsem hrozna citlivka a bolí mně sebemenší maličkost, tak na porod nevzpomínám vůbec špatně. Možná je to tím, že jsem dostala dobrou radu, ihned po tom co mi dovolí po císaři vstát - u mně to bylo 24 hodin,ale těch bylo opravdu nepříjemných to uznávám, ale někdo takovou dobu rodí, takže to nepovažuji za tak hrozné- začít chodit, ano ze začátku jsem brečela bolestí, ale po dvou hodinách jsem běhala jako srnka. Jizva sice sem tam zabolela, ale když jsem viděla jaké problémy měla kamarádka po tom co jí celou museli pozašívat a nebyla chudák schopná skoro ničeho a já si v klidu na konci šestinedělí umyla i okna na Vánoce, takže také pohoda.
    Takže to je opravdu porod od porodu a příště by to pro vás také mohlo být jiné, ale sama doufám, že pokud někdy ještě budu rodit, tak si tentokrát mimčo nepostaví hlavu nebo spíše se na ní konečně postaví a já si odrodím přirozeně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě je to dost individuální, to beru. Vikouš měl jen 2,5 kg, takže byl venku rychlostí blesku. Kamarádka, která měla dceru téměř 4 kg, by šla už jedině do císaře. Asi záleží, jak to komu sedne. :))))

      Vymazat
  4. Ja myslim, ze se neda poradne pripravit ani na prirozeny porod, ani na toho cisare. Aspon ja to tak mam. Vzdycky se pripravuju na vsechny mozne situace, ktere mohou nastat. Dulezity je, ze jsme to vsechny zvladly:) (btw. jsem si vsimla sve pravopisne chyby tam nahore - holt rodicak si bere sve:))

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ja za seba k teme mozem povedat len tolko, ze buduca mamicka nikedy nemoze vediet, co je lepsia cesta. Ci prirodzeny porod alebo cisarsky rez. Ja som verila v pohodovy prirodzeny porod a mam z neho len uzkost pred dalsim. Prirodzena cesta, 48 cm, 3400 g ...vsetko vyzeralo idealne. Prezila som 13 suvislych hodin ukrutnych bolesti bez chvilky oddychu, bez moznosti podania epiduralu. Modriny na celych predlaktiach od zapierania sa do stolicky od bolesti pri kontrakciach, roztrhnuta hradza bola to najmenej. Roztrhnuty konecnik, hojenie 6 tyzdnov, nutna vypomoc pri malom pocas mojho polhodinoveho pobytu s placom na toalete, hrozna dietna strava kvoli stolici. A 6 mesiacov bolesti chrbtice a skrizenych svalov, 6 mesiacov "spanku" s bolestami v pokoji na lozku, neschopnost starat sa uplne o syna bez pomoci. Manzel ma podrzal, pomahal ako sa dalo, konecne fungujem. Maly ma 7 mesiacov. Uz si konecne uzivam prechadzky, starostlivost on a obycajne bezne veci ako je mojkanie, hranie sa s nim alebo obycajna banalita...schopnost pretocit sa sama na druhy bok na posteli. Prajem vsetkym mamickam rychly a dobry porod a ak sa neda aspon rychle uzdravenie :-) !

    OdpovědětVymazat