MILIONOVÁ MÁMA

8. listopadu 2014

Za svoje děti se biju jako lvice!


    Jsem máma jako každá jiná, svoje děti miluju, nikdy bych je za nic nevyměnila a jsem schopná se za ně taky klidně porvat. Řekla bych, že vydržím dlouho, než podniknu nějakou akci! Ale pokud si svoje děti nezkrotí vlastní matky, vylítnu jako lev a pak to stojí za to! A tak sem vylítla... Momentálně jsme s našima malýma lidma ve Wellness hotelu Vista, a protože se tady sejde vždycky úžasná parta rodin, můžete tu vidět všechny možný způsoby jednání, chování, výchov a nevýchov. Naše děti to tady milujou a to nejen pro tahle společenská setkání, ale i kvůli animačnímu programu s maskotem Mamutem, wellnessu, lanovce a výletům do okolí. Takže se sem pravidelně vracíme. Jsme tu už po třetí a stopro se opět vrátíme!



    Dnes jsem se utkala v dětském koutku s další matkou lvicí. Prostě jsem si v tu chvíli nemohla pomoct, ale díky tomu jsem začala o jistých věcech přemýšlet... Představte si Vikouše (1,5 roku, 9 kg), jak se vesele škrábe na vrchol molitanovýho bazénu, uvnitř kterýho jsou takový ty válecí pytle. V tom se před ním zjeví  asi 6 letý minimuž, bojující za své právo, být v bazénu sám.  Na obranu bazénu zaryje Vikoušovi nehty do ruky! Vikouš neřve, jede se dál! Chlapi se srovnali a v rámci možností hopsají do bazénu společně. V tom se k nim přidal i náš Nelouš a cizí minimuž se jí pokouší, asi na pozdrav nebo co, zarýt nehty do ruky taky. Telefonující matka cizího kluka se ptá zda ok, potvrdím ok! Nelouš zatlačil slzu a skáče. Zápletka pokračuje.
     Na scéně je další kluk (řekla bych, že na světě je tak deset let), který těsně před skokem Nelouše (4 roky) a Vikouše (1,5 roků) do bazénu, začne pytle odstraňovat. Neměli kam skočit a tak jsem slušně kluka poprosila, ať jim tam pytle nechá, že jsou připravení skočit a že když jim je tam nevrátí, tak se nespíš zabijou, protože skočí na podlahu. Jestli chce, ať skáče s nima, nebo ať počká  a vezme si pytle pak. Ani tady příběh nekončí! Kluk, který vystupoval na začátku příběhu (6 let), po několikáté prudí Nelu, chytá ji za nohu, nebo za ruku, i když si ho ona vůbec nevšímá a jen tak si hraje. Nela už nasazuje brečící výraz, ale stále vydrží a když jí kluk chytí opět za nohu, pohybem naznačuje, ať jí nechá být. 
     V tom nastupuju na scénu JÁ, ochranářská matka v hlavní roli! Jdu přímo za cizím klukem, připravená rvát se za Vikouše a Nelouše. Matky si nevšímám a ve vší slušnosti mu říkám, ať si hraje sám a nechá Nelu s Viktorem! Nevím proč, ale čekala jsem reakci matky, která mu řekne, ať si jde hrát sám! Ale to jsem se zmýlila! Potkaly se totiž dvě lvice, bránící svoje děti. Najednou slyším jak na mne matka ječí přes celý koutek, že jsem hrozná matka a chudáci moje děti, až vyrostou, že za ně řeším jejich věci! Měla jsem chuť na ní ječet taky a říct jí asi dva milióny sprostých slov, to nejslušnější bylo KRÁVO! Jaký asi jejich věci, když oni si tady hrajou a díky tomu jejímu výlupkovi prostě nemůžou. Ale nic z toho jsem jí neřekla! Naštěstí! Vedu přece děti ke slušnosti, že jo!?

Nelouš už jako mimino trénovala podávání ruky.

  Celá zápletka je vlastně ÚPLNÁ a TOTÁLNÍ BLBOST, která se odehrává dnes a denně na všech hřištích. Ale díky tomu jsem se zamyslela nad tím, do kdy  nechat děti bojovat za sebe a kdy jim prostě pomoct! Taky, do jaké míry vadí chování výlupků ochranářským matkám a kdy jejich dětem. S tím si musí poradit každý sám! Ale už teď je mi jasný, že pokud příště uvidím něco podobnýho, vylítnu zas jako lvice! :)

11 komentářů:

  1. Ahoj maminky Lvice.
    Já jsem zastánce " když neteče krev , neřeším "
    Ať si moje děti zvykají, že v životě nebudou mít nic nalajnované a že žijí kolem nás lidi ktří potřebují prudit a čekají dokdy vydržíme.
    Jasně měla napomenout matka kluka / 6 let/.
    Kdyby to bylo moje dítko " prudič " - upozorním a zasáhnu.
    Nidy nevíme co se děje ve školce a když naše děti lítají venku a občas nevidíme co se děje.
    Hlavně že je máme zdravé a spokojené.
    Zuza

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, chtěla jsem Ti odpovědět a misto toho omylem komentář smazala. Souhlasím s Tebou a díky za reakci. Ale jestli zvládnu nezasahnout, to nevím. ;)

      Vymazat
  3. Já se za děti taky peru jako lvice a když cizí matka nereaguje na nepřípustné chování dětí, tak to taky řeším. Ano, děti by si měly zvykat, že ne vše v životě a ne všechny děti jsou stejně tak fajn, jako ony samy, ale pokud tam není matka, která nezasáhne a neřekne onomu škodícímu dítěti, že to, co dělá, není vhodné, pak to udělám já. Také jsem se dostala párkrát do křížku s matkami, ale já jsem držka a s úsměvem ty matky vždy setřu způsobem, že se mi odpovědi nedostane. Já mám 9 letého kluka, ale když mu bylo 8 nebo 7 a šel si skákat do hradu, naopak jsem tam stála, aby nikomu menšímu neublížil, nespadl na někoho nebo cokoli. A hlavně, aby ostatní maminky těch menších dítek viděly, že i já mám toho svého "minimuže" pod kontrolou a že kdyby něco, tak zasáhnu. Takový příběh mě úplně zvedá ze židle, protože vím, o čem mluvíš :)) Takže se nedej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristíno, nedám se a díky! :) Pozdravuj minimuže! :)

      Vymazat
  4. Jo rvačky mezi dětma, to je naše. Ale většinou tedy musím krotit já tu naši, i když vypadá jako andílek, je to pěknej divoch a kolikrát jde přes mrtvoly, aby získala hračku, kterou chce. Někdy je to dost o nervy. Když jsou to malé spory a nedojde na rány a škrábání, tak nezasahuji, ale jakmile vidím, že někomu ubližuje, tak startuji. Když matka nezasáhne, dítě si myslí, že je to v pořádku a může si takhle nad ostatníma dětma vyskakovat a to už není dobrý. A ještě nad mladšíma a menšíma, ti prostě naši podporu potřebují!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alice, Tvůj anděl to má prostě super! :) Jak sleduju ten dnešní svět, tak bych řekla, že je lepší být anděl s divochem v těle, než naopak. Snad se i Nelouš brzy otrká! :)

      Vymazat
  5. Jako nematka nemohu posoudit, jak budu reagovat já, ale jako silná žena, která si nenechá nic líbit budu zřejmě také lvice. Snad budu tak silná, abych lvíčata nechala bojovat i samotné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych, že určitě. Jak jde o děti, matka nezná bratra, ani sestru! :)

      Vymazat
  6. Jsem ráda, že nejsem jedinou "lvicí" na mateřském poli, jen škoda, že na hřištích nebývá víc maminek, kterým není lhostejné, co děti dělají. Dnešní přístup "vypustit, pokecat si a posbírat", je mi hodně vzdálený. Nevím, co si děti do života odnesou z toho, že jinému dítěti ublíží a okolí je to šumák.

    OdpovědětVymazat